Proč místo Halloweenu slavíme Dušičky
Chtěl bych teď nechat stranou rozvahu nad tím, že Halloween je vlastně zvláštní kombinací křesťanského svátku All HallowsˈEve, kdy se chodilo v převlecích svatých na koledu, s keltským svátkem Samhein, kdy se vyřezávala řepa a "zlí duchové" se zastrašovali pomalovanými obličeji a oblékáním se do roztrhaných cárů. Jde mi o to, že Dušičky mohou přinést nový rozměr, a že by neměly ve stínu Halloweenu zaniknout. Naši předkové slavili Památku zesnulých (Dušičky) z důvodů, které jsou podle mne důležité a které jsou relevantní i v naší, možná hlavně v naší době.
- Rodina, uzdravení a milost
Dušičky jsou svátek, jehož smyslem rozhodně není truchlení nad zemřelými, ani to není vyčištění hrobů (aby nás nepomluvili sousedi). Smyslem je propojení s rodovými kořeny, modlitba za naše předky a vedení vnitřního dialogu. Dialogu, ve kterém dostáváme druhou šanci odpustit, vyslovit alespoň uvnitř nevyřčené a navrátit svým vztahům vřelost. Je to svátek, ve kterém vzpomínáme na to dobré a modlíme se za odpuštění toho zlého, co se odehrálo v životech našich i našich blízkých zesnulých. - Druzí lidé
Druhým důležitým aspektem je zaměření tohoto svátku na druhé lidi. Cílem totiž je, abychom svou modlitbou a prosbou pomohli svým blízkým zesnulým. Pomáhá nám to tak vystoupit ze sebe a myslet chvíli na své blízké, obětovat pro ně něco málo, i když třeba jen myšlenku. - Co je to smrt?
Důležitý je pohled na to, jak se v tomto svátku prezentuje smrt. Chápeme ji jako součást života, z určitého úhlu pohledu jako vyvrcholení našeho pozemského snažení. A přijmout smrt jako nedílnou část našeho života nám, dle mého soudu, dnes velmi schází. Odvykli jsme si doprovázet své příbuzné až do konce, v mnohých případech lidé umírají za „zavřenými dveřmi“. Děti jsou před opravdovým, autentickým umíráním chráněny, a na druhou stranu jsou na ně z různých stran valeny násilí a smrt. A pohled na umírání, který nepůsobí strach, ale přináší usmíření, je dnes, myslím, velice cenný.
Nevidím na dlabání dýní a různých ozdob na Halloween nic špatného, a také chápu, že je to svátek postavený velice atraktivně. Nechtěl bych ale, aby se vytrácela myšlenka, že v těchto dnech máme uzdravovat naše vztahy, máme myslet na naše blízké a máme smrt do svého života přijmout jako přirozenou součást života.
Myslím si, že vnitřní uzdravení a smíření je potřebné pro každého z nás a v každé rodině.