Základní škola Navis - s rodinou na jedné lodi.

Radujeme se z malých věcí. Ceremoniál přijetí do školy jak na první, tak na druhý stupeň se již stal nedílnou součástí Základní školy Navis.  

Těšíme se na novou budovu.  

Nedávno jsem četl o tom, jak divadelníci a hudebníci hledají způsoby, jak zůstat ve spojení se svými diváky a posluchači. Některé soubory, jako například Cirk La Putyka, jdou tak daleko, že jsou ochotni hrát klidně i pro jednoho diváka. Proč? Aby nezapomněli, „kdo jsou a co umí“. Moc se mi líbí odhodlání a touha nepoddat se, zejména když hlavní problém není ten, že by o představení nebyl zájem, ale prostě vnější okolnosti.

Vážení, nakonec jsem se rozhodl, že napíšu pár řádků k současné situaci. Ačkoliv je v každé krizi potenciál pro sounáležitost a pro šíření toho dobrého, také prožíváme strach. Strach je důležitý v situacích bezprostředního nebezpečí a umožňuje nám krátkodobě zmobilizovat síly. Proto je důležitý. Ale já bych chtěl upozornit na to, že dlouhodobý strach vede přesně proti tomu, o co my se snažíme na naší škole.

Kdo se neučí, ten neroste. Pokud i školy ustrnou na tom, že tato krize je za námi a nic si z toho neodnesou, bude to škoda. Naskytla se příležitost přehodnotit některé dlouho zaběhnuté pořádky. Většina z nás reflektuje toto období jako čas výzev a nových možností a myslím si, že je to tak správné, protože mnohdy jsou to právě krize, které odstartují velké změny. Možná si ale každý odnášíme trochu jiný pohled na věc.