Základní škola Navis - s rodinou na jedné lodi.

Těšíme se na novou budovu.  

Naše děti z druhé a třetí třídy byly poprvé u svatého přijímání. Děkujeme čestlické farnosti, že nás vřele uvítali a děkujeme všem za milé setkání!  

Kdo se neučí, ten neroste. Pokud i školy ustrnou na tom, že tato krize je za námi a nic si z toho neodnesou, bude to škoda. Naskytla se příležitost přehodnotit některé dlouho zaběhnuté pořádky. Většina z nás reflektuje toto období jako čas výzev a nových možností a myslím si, že je to tak správné, protože mnohdy jsou to právě krize, které odstartují velké změny. Možná si ale každý odnášíme trochu jiný pohled na věc.

V dnešní době všichni netrpělivě čekáme, jak se bude vyvíjet situace ohledně šíření koronaviru nejen v České republice. Také všichni sledujeme, jak lidé okolo nás reagují různými způsoby, a myslím si, že je namístě krátce se tohoto problému dotknout. Vidíme totiž, že situace vyvolává nejen strach, který je asi očekávatelný, ale také veliké vzedmutí se solidárního chování mezi lidmi. Vidím potenciál k tomu, aby se nastalá situace stala příležitostí k ještě lepšímu nastavení vztahů mezi školou, rodinou a dětmi. A protože si myslím, že o pozitivních věcech by se mělo mluvit, chtěl bych shrnout naši situaci z pohledu pozitivně naladěného pedagoga očekávajícího, že ze situace dokážeme vytěžit i mnoho dobrého.

V průběhu evoluce jsme byli obdařeni vědomím, které se reprezentuje naším pojetím vlastního já. Je to způsob, jakým vnímáme a filtrujeme realitu okolo sebe a je to dobrý nástroj. Naše touhy a cítění vlastních potřeb nás ženou kupředu, dávají nám životní drive a sílu, zajišťují nám přežití. Pokud ale dochází k tomu, že touhy a potřeby jsou uspokojovány rychle a beze zbytku, může se stát, že naše JÁ v nás jaksi přebují.