Patří etika a hodnotové vzdělávání do škol? Ano? Ale jaká etika a jaké hodnoty? Představa jednoho učitele či rodiče se nutně nemusí plně překrývat s pohledem jiných. Je to v pořádku? Máme děti vést k respektu názoru druhých, aniž bychom jako škola měli hodnotové zázemí stanovené a popsané? Nebo máme za sebou mít jakési hodnotové memorandum školy? Je hlavním „dokumentem“ v této oblasti školní řád, nebo třeba „třídní pravidla“? Může se dohoda o chování lišit třída od třídy, nebo to není pro školu zdravé? Jak se na věc díváte Vy?

Věřím, že v době COVIDOVé si všichni ještě více a intenzivněji uvědomujeme, jak jsou pro nás důležité vztahy, potkávání se a společné sdílení. I mnozí osvícenější učitelé a ředitelé nyní mluví o potřebě socializace a umírnění se v oblasti dohánění látky. Žáci přicházející do školy potřebují více, než jen je „servisovat“ jako auto. Potřebují kolektiv, osobní přístup a v první řadě chápající a podporující rodinu. Mám za to, že jdeme hlouběji a více si uvědomujeme, že nejsme stroje na podávání výkonu, ale že je potřeba věnovat se stránkám, které možná byly doposud upozaďované – sociální inteligenci, empatii, schopnosti sebeovládání, schopnosti vyjadřování našich pocitů.

V poslední době se znovu začalo diskutovat o tom, z čeho plyne naše štěstí. Jsme šťastní, když uspokojíme veškeré potřeby? Jsme šťastní, když se realizujeme? Opravdu jsme šťastní jen tehdy, když nejsme nijak omezováni?