Diagnóza kluk
Diagnóza kluk
Nejsme stejní
Každý z nás má stejnou, nezměrnou hodnotu. Z tohoto pohledu nezáleží na tom, jestli jsme bílí, černí, s Downovým syndromem, chlapci nebo dívky. Mám ale pocit, že původně dobrá myšlenka (nebudeme nikoho vyčleňovat z kolektivu) se svezla k tomu, že vlastně nepotřebujeme znát specifika v chování jednotlivých skupin dětí. Že stačí chovat se ke každému stejně. Ale právě k tomu, abychom hodnotili a reagovali spravedlivěji a lépe, je potřeba se v problematice specifik různých skupin dětí vzdělávat. To většina z nás dělá, učíme se, jak jednat s dětmi s ADHD, jak správně komunikovat s autistou a tak dále.
A dnes bych se s Vámi chtěl zamyslet nad tím, jestli se také vzděláváme v „diagnóze kluk“.
Jiné známky kvůli chování
Jak jste si jistě všimli, mluví se teď o tom, že chlapci dostávají za stejné znalosti horší známky, protože se do nich promítá jejich chování. Dívky a chlapci nejsou stejní a některé rozdílné projevy chování jsou v pořádku a žádoucí. A je také naprosto normální, že učitel ve svém hodnocení postupuje do určité míry subjektivně. Cesta za spravedlností ale není podle mne ta, že se učitelé ad absurdum snaží hodnotit pouze exaktně měřitelné, ale ta, že se dozvíme více o rozdílnostech v chování mezi kluky a děvčaty. Jinak řečeno, zkusme pochopit, proč se děti takhle chovají. Kluci chtějí soutěžit, chtějí zabírat prostor, chtějí překonávat svoje hranice, chtějí se zabývat jednou věcí, chtějí se hýbat a chtějí zápasit. Co myslíte, co z toho mohou ve třídě? Míra frustrace narůstá s tím, že vidí, že ono to ty holky snad baví, nebo co? Ony si chtějí dokončit práci, vyhovuje jim být pečlivé, chtěly by raději pracovat v klidu a spolupracovat mezi sebou. Co myslíte, co z toho mohou ve třídě? Postupem času může bohužel problém dospět do fáze, že kluci si řeknou, že škola není pro ně (to by nebylo tak závažné, kdyby ale v jejich hlavách neexistovalo rovnítko mezi školou a vzděláním). Trend je takový, že stále větší procento dívek dostuduje vysokou školu, zatímco kluci odpadají. Možná na školu zanevřeli už ve třetí třídě, kdo ví.
O klucích a lidech
Domnívám se, že pedagogové některé prvky klukovského chování chápou jako neukázněnost nebo neomalenost, případně jako útok na autoritu či vysloveně jako osobní útok. Také si myslím, že k tomu v mnoha případech není důvod a že je jen potřeba srovnat si, co že to vlastně znamená být kluk a co znamená, že se dítě chová drze.
Na základě několika skvělých knih (Steve Biddulph – Výchova kluků, Kniha o mužství; James Dobson – Výchova chlapců, Výchova dívek; John Eldredge – Srdce muže) si dovoluji nabídnout několik doporučení pro práci s kluky, která mohou pomoci a která se mi osvědčila v praxi.
Pár tipů pro vedení kluků
- Mluvme napřímo
Nenaznačujme, neobcházejme, buďme velice konkrétní. I když máme pocit, že by měl stačit oční kontakt, vydejme k němu i jasnou a zřetelnou instrukci o tom, co bychom si přáli. Odbourá to případy, kdy kluci prostě jen nevěděli, co si představujeme. Maminkám a učitelkám říkám v nadsázce: „Stejně jako Váš manžel si kluci nic nedomyslí. Řeklo se to? Ne? Tak jako by to nebylo.“ - Nevnímejme testování hranic jako osobní útok
To, že kluci testují hranice možná s větší vervou než dívky, souvisí s jejich náturou. Není to nic osobního a pedagog by z toho neměl být emotivní. Kluci potřebují vědět, jestli hranice, které stanovujeme, budeme také bránit a jestli je uhájíme. - Nestavme pravidla jako výzvu
Pokud stanovujeme pravidla, dbejme na správnou formulaci. „Neolizujte zábradlí“ se neosvědčuje stejně jako „nestrkej si tu fazoli do nosu“… Když ještě dodáte „stejně se ti tam nevejde“, můžete se rovnou objednat na ORL. Je v klučičí přirozenosti zkoušet a prozkoumávat.
Také nedoporučuji formulace typu: „Tu esej nestihnete napsat přes noc.“ Vsadím se, že to zkusí. - Podporujme setkávání s mužskými vzory
Klukům schází mužské vzory, které ukazují dobře napřenou a kultivovanou sílu. Často jim schází čas strávený s tatínky a ve škole se toho mnoho nedožene, protože většina učitelského sboru jsou samozřejmě ženy. Stojí za to hledat a nacházet muže, kteří pomohou našim klukům formovat svoje chlapectví a mužství (trenéry, vedoucí, tutory). Ukázat jim, že jak se chová, je přirozené, i když třeba ne žádoucí v daném prostředí. Pomůže jim to pochopit, že nejsou nějak špatní nebo nepovedení, ale že se musí naučit svoji sílu a schopnosti kultivovat, aby s nimi nesmýkaly, ale aby je měli pod kontrolou. A že někdo jiný, starší, si tím prošel a teď jim o tom povídá. - Nechme kluky v chráněném prostředí zápasit
Jsem zastáncem toho, že by kluci měli mít možnost spolu sportovat a měřit síly. Někdy i zápasit. Zakázat jim fyzický kontakt (jakési kočkování se) je snadné a časté, ale z dlohodobého hlediska kontraproduktivní. Možná je lepší zamyslet se nad sadou pravidel, která zajistí, aby si neublížili a aby nebyli nebezpeční svému okolí. - Dbejme na Fair Play
Je dobré kluky kultivovat v tom, že jsou i jiné kvality než nad někým vyhrát. Že je podstatné zachovat si čest a chovat se správně, nepodvádět a ve výsledku se naučit přemáhat spíše sám sebe než jiné. Většina kluků je v oblasti sportovního zápolení dobře kultivovatelná a otevírají se možnosti jak chlapcům promlouvat do duše a třídit si životní hodnoty.
Říká se: „Jsi dospělý, když svého tátu porazíš v tenise. Jsi zralý, když ho necháš vyhrát.“ - Dejme jim možnost lítat a řádit
Čím více prostoru pro fyzickou aktivitu kluci dostanou, tím lépe. Prozíravá škola by měla mít během přestávek a volných hodin otevřené možnosti pro sportovní vyžití.
Viděli jste někdy šelmy v ZOO? Jak chodí sem tam po vyšlapaných cestičkách? Potřebují akci, potřebují lovit, nedostat věci zadarmo. Jako kluci. - Podporujme jejich způsob myšlení a ukazujme klady rozdílného přístupu k věci
Ukažme, že i když se na věci díváme rozdílně, není jeden pohled apriori cennější než druhý. Žijeme v pluralitě názorů a pohledů na věc a ve výsledku je potřeba, aby se dívky a kluci naučili spolu žít. Čeká je to už za pár let.