BIPE - Blog pro Inovativní Pedagogiku a Etiku

Taháky, aneb hlubší problém

Publikováno 5.12.2019
Před nějakou dobou mne zaujala diskuze na internetu, kde učitelé řešili, jak se vypořádávají s fenoménem tahák a já bych chtěl s Vámi na toto téma sdílet několik myšlenek.

Moderní pedagogika má v centru dění žáka a je to tak správně. My učitelé jsme si navykli pracovat zejména na sobě a neustále zlepšovat své metodické postupy a způsob přemýšlení. Proto chápu většinovou reakci moderních pedagogů ve smyslu, že jsme s tím cool, žák přece vyvinul nějakou aktivitu, připravoval se. Jsme nastavení na podporu jakékoliv pedagogicky prospěšné činnosti, ale myslím si, že nám unikají dva důležité aspekty:

Aspekt morální

Pokud se dítě rozhodne opisovat, určitě v sobě řeší nějaké dilema. Minimálně, aby mne nechytili. Řeší ale také klima ve třídě (jak to vnímají kamarádi), případně, jak se na to bude dívat učitel. A zde je zásadní, aby děti pochopily, že zásadové, hodnotové chování nemusí nutně znamenat IHNED VÝHODNÉ. Někdy je to třeba i náročné a mnohdy jde dokonce proti bezprostředním zájmům. Je očividně nevýhodné (alespoň z krátkodobého hlediska) neopisovat, protože můj bezprostřední cíl je dosažení nějaké známky či prevence selhání. 

Mimo morálku a hodnoty stojí i fakt, že z dlouhodobého hlediska je výhodné znát svoje limity a vědět, kam a jak se posouvat dál. Zde vidím veliký prostor pro FORMATIVNÍ HODNOCENÍ, které má potenciál vysvětlit dětem, že to, o co se jedná, je jejich posun a ne nějaká známka do šuplíku. Jde o to, vybudovat vztah postavený na důvěře a pochopení.

Proto si myslím, že z hlediska hodnot je potřeba dětem říci, že (pokud jsme se nedomluvili jinak), je opisování porušování pravidel, jako každé jiné. Chápu argument, že alespoň se něco učí, něco připravují, ale nemyslím si, že pedagogické výhody je dobré směňovat za cíle v oblasti hodnot. Mnohdy je těžké postavit se tu stranu, která je správná, ale pro mne náročná či nevýhodná. Přijdou chvíle, kdy se budou v životě muset za svoje hodnoty postavit. 

Aspekt pedagogický

Když se u mne ve třídě opisuje, něco je špatně. Pokud po dětech chci, aby se něco naučily zpaměti, mám pro to asi nějaké důvody a bylo by dobré, aby je znaly i děti. Pokud nechápou, proč se učí to či ono, je to hlubší problém, než se ve skutečnosti na první pohled zdá. Test má být ideálně pro dítě příležitostí, aby 1. zjistilo, jak mu to jde a 2. aby si v této oblasti vytyčilo cíle do budoucna.

Když přelstím učitele, moc si tu nepomohu. Chci totiž hlavně získat zpětnou vazbu na svoje učení a na své postupy. Má mi totiž primárně jít o to, abych se něco naučil. Je jasné, že pro takové klima ve třídě je potřeba, aby vznikla důvěra a pochopení mezi dětmi a učitelem, ale jedině takové prostředí je zbaví stresu a pocitového selhávání. V takovém klimatu je opisování jaksi nepatřičné, protože nemá smysl.

Zde si tedy položme otázky: 

  • Jsem to já, učitel, který má nepřiměřené nároky? Upravme je. 
  • Jsem to já, učitel, který nedokáže vysvětlit, k čemu je to dobré znát? Mluvme o tom s dětmi.
  • Je to vedení, které má na Vás zbytečné nároky, které přenášíte na děti? Mluvte o tom s vedením školy.
  • Je to ŠVP? Je to RVP? Jsou to nároky společnosti, které nedávají smysl? Bojujme ve společnosti za pochopení opravdového rozvoje dětí (a ne papouškování nesmyslů), řešme opravdu vážně revize dokumentů.

V České republice vzniklo klima, kdy ti progresivní učitelé vidí některé nesmyslnosti ať už ze strany vedení školy či školních programů a s dětmi jaksi kolaborují, aby společně "přelstili systém". Chápu. Ale jako ředitel školy bych chtěl, abychom společně bojovali za prostředí, kde žádné taháky nejsou třeba, protože děti ví, proč by se měly to či ono učit a kde se hraje na fair play.

Protože chceme vychovávat lidi, kteří jsou fér a kteří vnímají chybu jako příležitost k růstu.

J. Vepřek

Přečteno 1039x.