BIPE - Blog pro Inovativní Pedagogiku a Etiku

K čemu je vzdělání?

Autor článku:
Jan Vepřek
Publikováno 26.4.2019
Debata okolo cut-off score a o roli krajů ve vzdělávací politice v poslední době mne donutila zamyslet se nad podstatnou otázkou. K čemu slouží vzdělání? Je totiž patrné, že mnozí lidí si o úloze vzdělání myslí své a asi bychom se všichni neshodli, k čemu je dobré. K čemu tedy? Pohledy se různí poměrně zásadně…

K čemu je vzdělání?

Odpověď z úst pragmaticky přemýšlejícího hejtmana zní: aby se lidé uplatnili v práci (tím je argumentováno, když kraje chtějí samy určovat, jaké středoškolské obory se budou vypisovat a jaké budou mít kapacity). Chápu tento pohled, ale nesdílím jej.

Opravdu si myslíme, že cílem našeho snažení ve škole je, abychom vyhověli nabídce pracovních míst a abychom děti připravili na budoucí profesi? Jen to? Kam se podělo naplňování radosti z objevování, kam se podělo hledání pravdy a dotknutí se smyslu života? Kam se poděl osobnostní růst a formování charakteru? Kam se poděla snaha o zlepšení světa? Kam se poděla snaha o seberealizaci? Ve vzdělávání jde přece o mnoho více, než jen o pracovní uplatnění. Domnívám se, že pokud se náš pohled zaměří pouze na tento aspekt vzdělanosti, může pokřivit naše rozhodování o tom, co vlastně naše děti budou (a budou smět) studovat. Práce je důležitá, ale přece to není jediná věc, o kterou v životě jde.

Je vzdělání příprava na práci?

Vzdělání

Učíme a vzděláváme se, protože jsme lidé. Díky tomu přežíváme, poznáváme svět kolem sebe a v neposlední řadě i sebe samého. Učíme se, protože podvědomě všichni chceme poznat pravdu. Skrze vzdělání se učíme chápat jiné lidi, náhledy, postupy, a proto nás vzdělání vede k toleranci a odmítnutí veškerých forem útlaku. Příprava na budoucí profesi je jen střípek z celého obsahu pojmu vzdělání. Zejména v době, kdy je politický populismus na vzestupu, nás vzdělání může chránit před hledáním jednoduchých a finálních řešení. Jde o mnohem více, než o pracovní místo, jde o základní principy demokracie, o budování tolerance, schopnosti empatie a solidarity.

Nechci od svých dětí, aby dobře „startovaly ekonomiku“, nechci, aby zapadly do nějakého systému, aniž by si to přály. Chci, aby byly šťastné. A s tím úzce souvisí, že musí být svobodné. Musí si svobodně a kvalifikovaně vybrat budoucí směřování a musí za svá rozhodnutí v životě nést odpovědnost. Každý člověk má originální sadu talentů a schopností a poslední rozhodnutí o tom, jakým směrem se vydat, by mělo být na něm samotném. My bychom měli přispět tím, že poskytneme relevantní data, aby se mladí mohli rozhodovat kvalifikovaněji. Rozhodnout se o svém směřování se ale mají sami. Mám za to, že naše úloha je připravovat děti na cestu a ne cestu pro děti.

Raději než restrikce shora ukažme dětem realitu pracovního trhu a mluvme s nimi o uplatnění.

Kariérní poradenství

Nejsem naivní, vím ze zkušenosti, že pohled na budoucí seberealizaci mladistvých bývá velice nerealistický. Domnívám se ale, že řešením není naplánovat budoucnost za ně, ale mluvit s nimi a dát jim relevantní data o tom, jak to s tou kterou profesí vypadá a jaké mají šance. Víceméně neexistuje profesionální kariérní poradenství, které by mladistvým pomáhalo dobře a kvalifikovaně se rozhodovat o svém budoucím směřování. Schází nám nástroj, jak mladým pomoci rozhodovat se lépe a raději chceme převzít otěže do vlastních rukou a nalinkovat jim zářnou budoucnost. Dle mého soudu je důležité, abychom o vzdělání přemýšleli spíše jako o cestě, jako o možnosti naplnění osobních vizí a směřování svého života, než jako o přípravě na práci. Protože vzdělání je o moho víc.